Report – Björk na Berlin Festivalu

Björk Berlin Festival Skywireblog
Björk Berlin Festival

Přestože album a v podstatě projekt, převratný nejen vydáním skrze aplikace na mobilní telefon, ale i výrobou speciálních nástrojů či doprovodným edukativním programem pro děti, propojujícím hudbu, přírodu a technologie, vyšlo už před dvěma lety; turné věnováno právě Biophilii probíhalo i letos. Jeho poslední koncert se uskutečnil v rámci Berlin Festivalu na místním bývalém letišti Tempelhof. Unikátní prázdný prostor, který svou rozlohou strčí do kapsy neworský Central Park a svou atmosférou nezastavěné, prázdné plochy, kde východ a západ slunce prakticky nikde nezačíná a nekončí, byl perfektním místem pro závěr turné.

Björk, známá svými konceptuálními kostýmy, v něm na pódiu zářila jako neonové Slunce z jiné sluneční soustavy a v průběhu koncertu nechala diváky dotknout se na chvíli dokonalosti nejen po hudební stránce, ale prezentovala i dokonalost přírody a vesmíru.

Co se rozhodně nedalo ignorovat, byl umělčinin původ. V zemi, ze které pochází, je přístup k přírodě díky její výjimečnosti i zachovávání mnoha zvyků a způsobu myšlení ze starých časů mnohem těsnější a s ní propojený. Místní lidová slovesnost je stále zachována ve zvycích a jazyce, který se po léta měnil jen málo, a snad i v magii, která tu stále má své místo, a příroda není vytěsněná z každodenního života, ale naopak v něm nejspíš sehrává důležitou roli. V průběhu koncertu nás Björk zavedla za pomocí projekcí, textů i hudby do islandské krajiny, ve které vyrůstala a jejíž vliv na tvorbu i vnímání planety je velmi markantní. Byli jsme také na moment přeneseni do plovoucího vesmíru, abychom se na Zemi dívali z jiného úhlu a možná i kontextu – komplexně, s odstupem, v její celistvosti a zároveň s jejími analogiemi k lidskému tělu.

Nakonec i skladby na Biophilii jsou inspirovány přírodními jevy: Moon probíhá v různých rytmických cyklech, stejně jako se v cyklech vynořuje a ztrácí Měsíc; kontrapunkt v Solstice zase odkazuje k pohybům planet a zemské rotaci; Dark Matter je zpívaná ve vymyšleném jazyce gibberish, protože sama temná hmota je nevysvětlitelná, a proto také skladba postrádá pravidelný rytmus.

Živá vystoupení Björk už proběhla lecjak, proto jsem nic neočekávala a nechala se překvapit. Samozřejmě, že všemu vévodil její zpěv – s úžasným rozsahem, citlivý i silný, vždy naprosto přesný a čistý. Naživo zněl ještě lépe, než na nahrávkách, což se dá říci o velmi málo pěveckých výkonech. Namísto většiny nástrojů ji doprovázel ženský sbor Graduale Nobili, který si vzal na svědomí většinu hudebních aranží, doplněn o vlastnoručně vyrobené nástroje, bubeníka a hráče na hang drum, a samozřejmě některé původní elektronické zvuky skladeb, které zaštiťoval hudebník laptopem.

Koncert byl uveden Cosmogony, skladbou s velmi dojemnou, krásnou a silnou melodií, kterých Björk za dobu své kariéry vyplodila nespočet a která perfektně naladila diváky pro koncert. Následovala Hunter, jedna z klasik s pulzujícím beatem a klouzavými vokály a sborem řádně protkaná Thunderbolt. Moon byla provedená v celé své kráse včetně projekce s proměnlivými měsíčnmi fázemi, Crystalline se jen třpytila do oněmělého publika. Po hitu Hidden Place následovala další skladba s originálním videoklipem, Joga. Sbor zde brilantně zastínil smyčce na nahrávce, což dodalo performanci na živočišnosti, a diváci měli možnost spolu s Björk létat emocionálními krajinami Islandu na plátnech, které dokázal Michel Gondry tak sugestivně nasnímat.

Následující One Day pak nechala prostor jen hlasu Björk a hang drumu, čímž skladba získala na zvláštní intimitě, stejně jako následující a ženskými hlasy vyšperkovaná Pagan Poetry. Zbytek koncertu pak najel na drsnou, extatickou polohu, začatou hitem Army of Me, kdy jsme spolu se sborem pochodovali a káceli se s ním do rytmu.

Silné poznávací znamení Björčiny hudby jsou dozajista syrové, drsné beaty, které stejně jako nesmlouvavá a mystická islandská příroda nemají slitování a vyvěraly i při Mutual Core – sboristky předvedly úžasný výkon, kdy hlasy napodobily disharmonické podklady originálu, které se vlévaly do beatů připomínajících nárazy zemských desek s erupcemi a lávou proudící z úst, jak je ostatně ztvárněno i v oficiálním videoklipu. Při Pluto z Homogenic vyniklo použití Tesla Coil, jež mělo za následek efektní elektrizující dojem, kdy všude létaly obrovské elektrické výboje, které procházely samotnou Björk šílící před reproduktory až naskrz diváky.

Při závěrečné Nattúra pak šlehaly ohně, bubeník bez vydechnutí šamanisticky mrskal do bubnů techno beat a byl přerušován jen digitálním noisovým zvukem; sbor se svíjel divokým tancem a Björk nám dala pocítit alespoň na moment sílu a energii přírody, které má sama podivuhodné množství.

Není těžké o něčem prohlásit, že je to nezapomenutelný zážitek, nicméně sborové zpívání Hyperballad s ostatními návštěvníky, svíjení se do Nattúra i dojetí při Cosmogony něco těžko do budoucna překoná; možná koncert Blur, který jsem viděla o noc dřív a který ještě stále nedokážu verbálně zpracovat. Je totiž na podobně osobní úrovni a jediné, co k němu můžu napsat je, že Blur, má láska k nim i neskonalý obdiv k dalšímu hudebnímu géniovi Damonu Albarnovi nestárnou, i když já ano.

PS: Tuhle reportáž, nebo spíš souhrn dojmů, jsem nepsala pro žádné médium, ale sama pro sebe jako jakousi památku, takže je psaná silně subjektivně, s ohledem na 10leté fanouškovství.

Reklamy

One thought on “Report – Björk na Berlin Festivalu

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s