Kölsch – 1977: Dětství prožité v trancu

For those who speak Czech or like to use Google Translator. :) aneb článek týdne na Poslouchej.net.

Kolsch - 1977
Kolsch – 1977
Dánský producent a DJ Rune Reilly Kølsch (nebo také Kölsch, Rune RK nebo ENUR) vyrostl v Kristiánii, přesto je hypnotickým rytmům a hipísáckým kytarám na hony vzdálený. Po bezmála 20 letech aktivní tvorby letos vydal na Kompaktu pod jménem Kölsch debutovou desku 1977.

Deska spíš než děti květů odráží autorovo vlastní dětství a vzpomínky. Jeho začátky sahají do roku 1995, kdy tvořil první tracky a experimentoval s technem i drum’n’bassem a dodnes podle svých slov vychází z undergroundu. V roce 1999 nicméně se svým nevlastním bratrem Johannesem Torpem založil produkční tým Artificial Funk a pod pseudonymem ENUR se jal tvořit naleštěnou mainstreamovou taneční hudbu pro hudební stanice i rádia. Kromě hitů Together se uchytila zejména saxofonová smyčka jeho tracku Calabria, po které následovalo i album. Její odrhovačkovou verzi od Alexe Gaudina a Christal Waters zná z rádia snad každý.

Rune jakožto umělec je pro mě trochu oříšek. Peter Tong o něm prohlásil, že “Rune RK hraje ve velkém prostoru s undergroundovou mentalitou”. Působí rozpolceně, rozkročen jednou nohou v plytké třpytivé kaluži mainstreamu a vyplachovacího trancu či reggae, druhou nohou pak sahá do podzemních vod kvalitních producentů a čirých stroužek techna a housu (remix pro Len Faki, podpora jmen jako Ricardo Villalobos, Magda nebo dokonce Sven Väth na svém labelu Tatoorec.com). Na jednu stranu si stýská na konec undergroundu v Dánsku a jeho rada ohledně produkce zní: „Dělejte něco jiného. Nikdy jsem svoje tracky netvořil jako hity; tvořil jsem je, protože jsem si říkal, že by to bylo zajímavé.“ Na druhou stranu produkuje primitivní melodie s lidmi jako Nicki Minaj a ve videoklipech mu tančí naolejované slečny v bikinách.

 

 

Pod jménem Kölsch nicméně vystupuje například v rámci Klubnacht v Berghainu a fakt, že ho vydal label Kompakt z Kolína nad Rýnem, matador (nejen) německé elektronické taneční hudby, posouvá Kölschovo hudební směřování ze sportovních hal zpátky do klubů. Na Kompakt se zaháčkoval už tři roky zpět EP vydaným na jeho sublabelu Speicher. Otázkou je, zda fanoušci Kompaktu, který dlouhodobě flirtuje s popovými prvky v technu, přijmou jeho debut. Kölsch k němu přistoupil s odlehčeným konceptem vzpomínek na své dětství, prožité částečně i v Německu. Odtud plynou názvy jako Opa (děda) nebo Der Alte (seriál, na který se díval jako dítě). Pseudonym sám nicméně na dětství díkybohu neodkazuje (Kölsch je totiž také značka německého piva).

Prožívání dětství je vždy subjektivní, ale způsob, jakým ho různí umělci v současnosti zpracovávají ve své hudbě, se mohutně liší. Kölsch nenásledoval v současnosti rozšířené hauntologické postupy, které na podprahové úrovni evokují matné útržky neexistujících vzpomínek, přestože některé prvky možná ke vzpomínkám odkazují (například hlavní motiv skladby Opa něčím připomíná devadesátkovou Enyu). Své dětství líčí po svém a spíš než navozením atmosféry vzpomínek, je zpracovává v popovém tanečním duchu. Deska 1977 se pohybuje na rozhraní hravého trancu a piano housu, který se kutálí jako dětské říkanky (Goldfisch, Der Alte), televizního popu i robotického techna (Eiswinter).

Kölsch se nebojí jednoduchých a otřepaných melodických linek, které si dovoluje natahovat přes celé skladby a pouze je lehce rozvíjet. Na druhou stranu jsou tvrdší spodky tracků tak akorát dominantní, aby z nich posluchač cítil groove klubového techna, a tak akorát submisivní, aby si neuzurpovaly pozornost, která má být primárně zaměřená spíš na zmíněné melodie a synťáčky. Některé skladby budou slušně fungovat ve velkém klubu s lasery (Bappedekkel), jiné se hodí jako kýčovitá kulisa pro západ slunce na rozpustilém letním open-airu (Oma, Zig).

Celkově je deska laděná na optimistickou, nepřekvapivou notu středoproudařského popu. Vynikají pro mě 2 skladby: Zaprvé All That Matters s krásným vokálem hostujícího Troelse Abrahamsena, která příjemně tepe v hopsavém housovém rytmu a právě zpěv ji posouvá o třídu výš, i co se týče vývoje a struktury skladby. Zadruhé umírněná Basshund, jejíž prostorová hra s tlumeným syntezátorem a pulsující drum kitem s monotónním motivem působí mezi těmi konfetami a třpytkami na zbytku alba osvěžujícím dojmem.

Závěrem se dá říct, že Kölsch našel v jednoduché taneční hudbě prostor, který sebevědomě vyplňuje z pozice bezprostředního producenta, který se nebojí mířit vysoko. Možná, že si podmaní davy právě proto, že jeho tvorba slučuje primitivní melodické popěvky s klubovým feelingem a pečlivou, mainstreamovou produkcí. Na mě osobně je ale to za hranicí kýče a budu jen tiše doufat, že jeho budoucí směřování se ponese v duchu Basshund, až dosáhne příjemné monotónnosti, melodie rozebere na součástky a naplno projeví svou undergroundovou stránku, kterou se holedbá.

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s