České ženy mají co říct… a říkají to písní

Marie Pojkarová

Na české nezávislé scéně nedominují jen mladé trendy projekty. Ženy středního a vyššího věku se odhodlávají své životní zkušenosti, prohry i úspěchy snovat do autorských skladeb, a válcují i takový fenomén, jakým je Eva a Vašek.

Přestože cílová skupina velkého množství produktů (i těch hudebních), a tedy i poptávka po nich, jsou v současnosti „mladí“, prognózy stále více poukazují na fakt, že s prodlužujícím se věkem se pozornost plynule přehoupne na starší generace a důchodce. Není jasné, kdy a jak k této změně dojde, skrze různá média ovšem v posledních letech pronikají ven odvážní jednotlivci, zejména ženy, které nabírají po přechodu druhou mízu a plní si své dívčí sny – tedy stát se zpěvačkami. Většina z nich sice na amatérské či poloprofesionální úrovni, některé to ovšem dotáhly i na první příčky prodejnosti v teleshoppingu, čímž sesunuly nejznámější teleshoppingové celebrity posledních let, Evu a Vaška.

Některé z těchto pozoruhodných žen dostal do středu pozornosti zejména mladé alternativní generace poměrně nový blog hlaspici.blogspot.com. Přestože nejspíš původně vznikl jako parodická reakce na blog hlasgenerace.blogspot.com, kam přispívají mladí umělci a bloggeři o novinkách na nezávislé hudební scéně, Hlas píči se postupně etabloval jako zábavný a plodný fiktivní magazín, psaný typickým bulvárním jazykem, který silně prožívaným tónem zesměšňuje jak známé zahraniční teenage celebrity, tak jména nezávislé, především české hudební scény. A z legrace také upozorňuje na skryté talenty naší země jako jsou například Dana Hodasová, Zdena Kánská nebo Marie Pojkarová.

Tyto ženy se rozhodly prostřednictvím kanálu Youtube a díky kontaktům i profesionálněji zveřejnit své hudební výtvory. Odvaha sebrat se ve věku, kdy už mají dospívající děti, či dokonce vnoučata, k činnosti, kterou si celý život možná nechávaly pro sebe, je jistě chvályhodná. Kvalita hudební produkce i zpěvu je kolísavá, převážně se nese v duchu nadšeneckého amatérismu. Texty jsou přímočaré, kostrbaté a velmi často úsměvné, obsahem vypráví o osudech svých interpretek s přesahy do jednoduchých populárních témat, například o zvířecích mláďatech. Nelze jim však upřít dojemnou prostotu a přímočarou upřímnost, neposkvrněnou mašinérií hudebního průmyslu a požadavky producenta.

Tím je v případě Dany Hodasové i Zdeny Kánské pan Milan Buričin, úctyhodně činorodý člověk, který má kromě svých „producentských“ aktivit (k nimž si pomáhá rytmy z kláves) na svém Youtube kanálu přes dvě stovky videí s autorskými i lidovými písněmi. Sám o sobě tamtéž uvádí: „Je mi 57. Učím hře na kytaru a varhany. Napsal jsem dvě knihy sci-fi. Skládám písničky. Zajímá mě vesmír. Bydlím v Mladé Boleslavi v Železné ulici“ (těmi „varhany“ Buričin myslí elektrické klávesy). Od pohledu tedy také dobrák od kosti čpějící lidovostí.

Ostatně, proč ne. Oproštění od jakéhokoliv náznaku sledování trendů, pohrdání objektivním sebehodnocením a prosté nadšení pro muziku samotnou ještě stále evidentně funguje. Tematicky se Buričinovy skladby jak dotýkají hvězd (Galaxie Mléčná dráha podruhé), tak romantiky (Tvé něžné řádky) či příběhů ze života (Naše milá kadibudka). Do hudební tvorby se také promítá jeho další koníček, a to science fiction (Tajná galaktická zbraň, Volání mimozemšťanů). Neohrabané texty jsou sice porovnatelné s povinnými básničkami, které musí žáci psát za úkol na základní škole, na rozdíl od mládeže však Buričin vnáší do svých slov závan pižma protřelé mužské zkušenosti. Doufejme, že se nenechal znechutit negativními komentáři uživatelů Youtube a po delší odmlce alespoň vydá novou knihu.

Jak už jsme psali, Milan Buričin se stará o výsledné znění skladeb dvou žen. S první z nich má několikero kolaborací, kdy mu Zdena Kánská vypomáhá v jeho skladbách zpěvem. Buričin se zde snaží psát z pohledu zralé ženy, a vznikla tak například smutná balada Odcházím o zrazené partnerce či Modrá laguna o ubíjející rutině pracovního procesu. Druhou zpěvačkou je Dana Hodasová a na internetu visí kromě jejího profilu na Facebooku zatím pouze jedno její video s názvem Jak jsem mohla žít bez lásky. I zde je autorem textu a hudby pan Buričin, Dana pak ze skladby s původně veselým obsahem vykouzlila bizarně znepokojivou skladbu díky svému odtažitému až tesklivému tónu. I proto (a také díky své oranžové vestě) si dost možná zasluhuje vzrůstající přízeň diváků.

Tyto dvě ženy na svou slávu nejspíš teprve čekají, jiné se už ale povedlo nevídané – po třech dětech konečně nastartovat pěveckou kariéru, v mžiku se seznámit se skladatelem, zpěvákem a producentem agentury Jupiter Pavlem Skalickým a to není všechno. Skalický se jí po poslechu dema brzy ozval a spolupráce mohla začít. Na oficiálních stránkách agentury Jupiter píší o této nové hvězdě české alternativy Marii Pojkarové takto: „Natočila dosud 3 alba a při poslechu nahrávek si povšimnete, že zpěvačka své písně interpretuje s velkým zaujetím a se srdcem na dlani. Při veřejných vystoupeních dokáže rozdávat dobrou náladu a přenést ji na posluchače v sále.“ Jednotlivá CD (Cesta snů, Zlomené city a Něco o lásce) odrážejí vztahy s jejími bývalými i současným mužem, jedno je podle jejích slov rockovější, druhé více country. Dokáže si ale najít i odlehčené téma, jako v poměrně populární nahrávce (a neméně populárním videu) Pejskové se koušou.

Kromě svých vlastních skladeb má na kontě i několik předělávek, a její alba se dostala do teleshoppingu, kde se stala naprostým hitem. Dokonce sesadila z vrcholu popularity u starších generací tolik oblíbenou, u těch ostatních generací kontroverzní až vysmívanou dvojici Eva a Vašek. Nejvíce má Marie Pojkarová skladeb ve stylu country, trampských a poprocku, které texty i hudebními postupy přesně zapadají do oněch klasických žánrových modelů, jež se u nás nezměnily už několik dekád. Sama se ovšem doprovází na kytaru a na celé tvorbě vyniká její impozantní alt, se kterým zachází skutečně profesionálně. Výsledek je ovšem podobný jako kdybyste tetě koupili prvotřídní akvarely a potom před ni postavili omalovánky se Čtyřlístkem.

Těžko soudit, jestli dvě první jmenované objeví také nějaký schopnější producent než Milan Buričin a pomůže jim na světla ramp po bok stálic českého showbusinessu jako Helena Vondráčková, Leona Machálková nebo Bára Basiková. Marie Pojkarová má slibně našlápnuto, vystupuje živě s kytarou po nejrůznějších akcích (včetně charitativních, dodává v rozhovoru v pořadu Se šípem v zádech) a spolu s Danou Hodasovou si jí všiml už i deník Super.cz.

Při této představě většině čtenářů nejspíš cukají koutky, na druhou stranu by například Zdena Kánská profesionální nedostatky a neuskutečnitelné zpívání na playback vyvážila autenticitou a upřímností při interpretaci písně. Kvalita hudby je totiž, pokud si odmyslíme zvukově kvalitní a promyšlené aranže u profesionálů, u obou pólů srovnatelná. A tyto poctivé ženy by nás alespoň nestrašily z bulvárních tiskovin svými skandály.

(Vyšlo v DR)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s