Jacob Kirkegaard – interview

Při prohledávání univerzitních složek jsem narazila na svou starší seminární práci o sound artu a rozhovor s Jacobem Kirkegaardem, který jsem s ním dělala loni na jaře jako přílohu pro tuto seminárku. Protože je to samostatný a nepovinný text, snad ho sem můžu spolu s úvodem zveřejnit…

Tento původem dánský umělec, žijící převážně v Berlíně, je známý především pro svoje minimalistické zvukové nahrávky a instalace, za kterými stojí neobvyklé koncepty. Jeho hlavními tématy jsou zvuk, čas, rezonance, lidský sluch, ticho a příroda. Jeho práce jsou často metaforické, občas inspirované jinými díly, vždy však unikátní a působivé ve svém provedení. Zahrnují jak instalace, tak zvukové nahrávky, výjimečně i vizuály. Spolupracoval třeba s Carstenem Nicolaiem (Alva Noto), Lydiou Lunch, BJ Nilsenem atd., několikrát vystavoval v Praze (skupinová výstava v NoD, 4 Rooms ve Školské 28).

Zuzana Friday Přikrylová (dále Friday.): Dobrý den, Jacobe. Jak se máš?

Jacob Kirkegaard (dále J. K.): Dobře, díky. Moc dobře. Trochu unavený, ale je fajn být v Kodani.

Friday: A ty pocházíš z Kodaně?

J. K.: Já jsem původně ze západního pobřeží Dánska, ale v Kodani jsem žil mnoho let.

Friday: Takže to není tvoje rodné město?

J. K.: Ne, to se jmenuje Ribe. Je to nejstarší město v Dánsku.

Friday: Vytvořil jsi množství dobrých uměleckých děl. Na které z nich jsi nejvíce hrdý? Které máš nejradši?

J. K.: Nerad říkám, že jsem na něco hrdý. Ale je pravda, že z některých svých děl mám zkrátka velmi dobrý pocit. Jsem s nimi spokojený a jsem šťastný z výsledků, kterých jsem dosáhl. Jeden z nich je například můj „ušní“ kousek, Labyrinthitis. Můj černobylský projekt byl taky úspěšný a měl jsem radost z toho, že se mi podařilo to propojit s vizuály. Ale práce na Labyrinthitis mě hodně naučila a hlavně tohle dílo… jak to jen říct… doslova otevírá lidem uši.

Friday: To je pravda, doslova. Jsem zvědavá, co mi teď odpovíš, protožes mi posledně vyprávěl, žes hrál dřív na kytaru v punkové kapele. Jak ses dostal od agresivního punku až k sofistikovanému sound artu?

J. K.: (Smích) Dobrá otázka… Myslím, že když jsem dělal punkovou hudbu, zajímal jsem se o hledání jiného zvuku. Protože to město Ribe, ze kterého pocházím, mělo docela živou hudební scénu; byla tam spousta zkušeben, které si mohl pronajmout každý velmi levně a stát se tak součástí téhle scény. Jenže všechny ty kapely hrály strašně nudný rythm and blues, takové to tum tudum tudum tum… Mě zajímal naprosto odlišný zvuk a hluk a chtěl jsem zbořit tamější hudební hranice. Byla to samozřejmě pobouřená reakce, ale zároveň touha experimentovat. Byl jsem velmi inspirován Einstürzende Neubauten a Sonic Youth… A myslím, že ve způsobu toho, co dělám dnes, už sice není ta teenagerská energie a rebélie, ale stále tam je nutkání dělat něco nového, co nikdo předtím neslyšel a stále to boří rámec průměrnosti.

Friday: A co pro tebe znamená zvuk jako takový?

J. K.: Rád si myslím a věřím, že zvuk je nezávislý a oproštěný od svého zdroje. Například máš auto, které vytváří hluk. Ale můžeš to obrátit a říct, že existuje zvuk a díky tomu i auto, že to auto je produkt hluku… Rozumíš, co tím myslím?

Friday: Ne tak docela…

J. K.: Můžeš tu první tezi otočit a říct, že zvuk je nezávislý. Spíš, než by to byl výsledek něčeho, to něco vytváří. Myslím, že zvuk má něco dočinění ne s ezoterikou, ale možná s duchovnem, s myslí, s vůlí… Že je něco jako živé stvoření. Rád si představuji, že zvuk je živý organismus, jako lidské bytosti.

Friday: To mi připomíná tvoji práci inspirovanou Tarkovským, Polytheru. Je pravda, že to je víc vizuální dílo, ale to byl, podle tvého popisu, doslova živý organismus.

J. K.: Ano, to bylo spíš vizuální dílo, chtěl jsem stvořit určitou iluzi pro lidské oko.

Friday: Škoda, že jsem ho neviděla.

J. K.: Neviděla? Vystavoval jsem ho v Rusku.

Friday: No právě… Nemáš video?

J. K.: Zkoušel jsem to filmovat, ale bylo to velmi těžké. Stroboskop blikal velice rychle a když jsem na to dílo namířil kameru, vůbec to neuměla zachytit, nešlo to. Nicméně zvuk je pro mě něco, do čeho se můžu ponořit a s čím můžu komunikovat. A proto se nejvíc zajímám o reálný, akustický zvuk spíše než o syntetický, protože ten je vytvořený lidskou rukou a je poměrně snadné ho analyzovat a jít do hloubky. Kdežto když posloucháš například zvuk města, má toho tolik co nabídnout. Má spoustu vrstev, spoustu skrytých a diskrétních vrstev a to je pro mě zajímavé – ponořit se do tohoto zvukového oceánu. A hrát si s ním. Je to něco, co respektuji a s čím spolupracuji, spíš než že bych si ho chtěl naprosto podrobit.

Friday: A který ze všech zvuků máš nejraději? Máš nějaké oblíbené zvuky?

J. K.: Myslím, že to záleží na místě a okolnostech. Ale když jsem byl v poušti, moc se mi líbil zvuk dun a to ticho. Vlastně jsem slyšel zvuk ve vlastním uchu, když jsem tam byl, který jsem nikdy předtím neslyšel, protože to tam bylo tak tiché.

Friday: Takže tvůj nejoblíbenější zvuk je ticho?

J. K.: Ne, protože ticho umí být hodně obtížné. Nemyslím si, že nějaký zvuk je můj nejoblíbenější. Ale zvuk, který mám vážně rád, je ten, co vydává kos.

Friday: OK. V tvé práci dost často pozoruji silný nápad, koncept. Zajímá mě, jak moc je pro tebe a tvou práci koncept důležitý?

J. K.: Myslím, že za posledních pět, šest let se pro mě koncept stává čím dál důležitějším. Jak jsem už říkal, mám kořeny v hudbě a když děláš hudbu, nepotřebuješ tak silný koncept. Můžeš zkrátka jen dělat hudbu, co dobře zní. Ale pokud máš ke zvuku příběh… Například, pokud posloucháš moje sopečné nahrávky (Eldfjall, pozn. autorky) – zní to skoro jako japonský noise a drone, který se vytváří klávesami. Ale právě to, co se mi na těch sopečných nahrávkách tolik líbí, je to, že to vlastně nejsou klávesy, ale Země. A najednou se před tebou vyrojí spousta asociací, například o Matce Zemi, jaké by to bylo být pohřben zaživa, o pekle… Nebo když jsem nahrával v zóně Černobylu (4 Rooms, pozn. autorky). Mohl jsem samozřejmě nahrát normální pokoje, ale nebylo by to zajímavé. Rád něco říkám, tedy ne, že bych psal publikace nebo něco podobného, ale rád promlouvám a to ne jen skrze hudbu, ale i skrze příběh.

Friday: Zmiňoval ses o tom, jak jsi nahrával duny v poušti. Více tvých prací je zaměřeno na nahrávání zvuků přírody. Jak moc do svých prací zahrnuješ field recordings, v současnosti tolik oblíbené?

J. K.: Jiní interpreti, co vydávají na vydavatelství Touch, jako Chris Watson, nebo B. J. Nilsen, nazývají své práce field recordings. Ale já osobně se nepovažuji za interpreta field recordings. Nerad se řadím do kategorie field recordings, protože si myslím, že moje oblast zájmu obsahuje čistě zvuky přírody, nebo industriální místa. Zajímá mě to, co je zvukově zajímavé a intelektuálně vyzývavé.

Friday: Mluvil jsi o B. J. Nilsenovi, se kterým jsi spolupracoval. Kromě něj jsi spolupracoval s množstvím dalších umělců. Se kterým z nich se ti pracovalo nejlépe?

J. K.: Nerad mluvím o něčem jako o nejlepším, protože když je něco nejlepší, znamená to, že ostatní nebylo tak dobré. Všichni umělci, se kterými jsem pracoval, byli skvělí, takže na tuto otázku nemůžu úplně odpovědět. Rád spolupracuji s lidmi, se všemi byla zábava.

Friday: S kým bys tedy chtěl spolupracovat v budoucnosti? Máš někoho vyhlídnutého?

J. K.: Ani ne.

Friday: Teď tedy pracuješ sám. Slyšela jsem, že jsi teď dělal na nových věcech. Řekni mi o nich víc. Na čem teď pracuješ?

J. K.: Teď jsem v Kodani spolupracoval s jedním Angličanem a Islanďanem. Spolu jsme dělali instalace tady v Kodani. Jinak teď dělám na zvukovém projektu ve spolupráci s německým rádiem jménem, kde jsem osmi studiím nahrál jejich zpětnou vazbu. Funguje to na podobném principu jako moje práce z Černobylu. Měl jsem umístěný mikrofon v prvním prázdném studiu a zvuk, respektive nahrávka ticha toho studia, byla poslána do dalšího, kde jsi tedy mohla slyšet zvuk toho prvního. Nahrávka ticha prvního studia, která se pouštěla do ticha druhého studia se poslaly do třetího studia a tak to šlo dál a dál… Takže ke konci jsem měl osm nahrávek osmi studií a nakonec jsem všechny nahrávky zesílil a poslal je znovu do prvního studia a s těmi nahrávkami si teď hraji a vrstvím je na sebe. Zároveň teď dělám na jednom videu, kde používám nahrávky z pouště, kde jsem byl teď v létě. Viděla jsi fotografie z pouště?

Friday: Viděla, vypadá to moc krásně.

J. K.: No, ohrožoval mě tam štír, ale jinak to bylo krásné.

Friday: A jak dlouho jsi tam byl?

J. K.: Tři týdny. Většinu času jsem spal venku.

Friday: Tak to musíš mít mnoho nahraného materiálu. Na fotografiích jsou vidět nějaké mikrofony a vybavení, ostatně jako na většině tvých fotografických záznamech z cest. Jaké vybavení a techniku používáš nejčastěji?

J. K.: To se liší od konkrétního díla. Ale rád používám svůj akcelerometr.

Friday: Považuješ sound art víc jako součást hudby, nebo vědy?

J. K.: Považuji sound artu jako jakýkoliv jiný druh umění, jako například sochařství, akorát materiálem je zvuk. V sochařství můžeš používat kámen, kov a jiné materiály, ale soud art je jako sochat zvuk.

Z. P.: Existuje nějaké sound artové dílo, které máš opravdu rád?

J. K.: I am sitting in a room od Alvina Luciera.

Friday: Souhlasím, to je moc hezké dílo. A mám pro tebe další otázku – procestoval jsi celý svět, ale žiješ v Berlíně. Proč sis vybral tohle město?

J. K.: Protože jsem studoval v Kolíně nad Rýnem a nechtěl jsem se vracet zpátky do Dánska. A v Německu se mi líbilo. Berlín je skvělé místo, všichni sem chodí. Mám to tu rád a je to tu levné.

Friday: Ano, taky to tu mám ráda. Jacobe, co tě při tvé práci ovlivňuje? A neříkej, že John Cage, to je otřepané…

J. K.: Toho bych nejmenoval! Řekl bych, že mě inspiruje život jako takový. Kdybych věděl přesně, co mě inspiruje, tak bych vždy věděl, jak se nechat inspirovat. Občas mě inspiruje scéna, květina, dobrý koňak, milování. Povídání s lidmi, co mají jiný názor…

Friday: Takže hudba to není? Jakou hudbu posloucháš? Máš rád Johnyho Cashe?

J. K.: Zbožňuji Johnyho Cashe! Jinak teď hodně poslouchám africký rock 70. let.

Friday: Počkej… Africký rock 70. let?

J. K.: Ano, třeba z Etiopie, odtud pochází hodně dobrých věcí. Taky se mi líbí věci z Kuby a Portorika. Mambo, rumba a tak dále.

Friday: Děkuji mnohokrát za rozhovor a přeji hodně štěstí v další práci!

J. K.: Není zač, já děkuji.

oficiální web + portfoilo: http://fonik.dk/

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s