80s avantgarde then and now

Synthpop, new wave, cold wave, shoegaze, post-punk. Hudební styly, které kralovaly zejména osmé dekádě minulého století, dnes mnoho nových kapel v různých podobách křísí a těší se rostoucí přízni.

Zdá se, že hudební minulost je stále nevyčerpatelným zdrojem pro současné hudební proudy či ojedinělé projekty. Přemíra vlivů, které se nabízejí hudebníkům k vlastnímu zpracování, posunutí dál či citaci, se podepisuje na dalším směřování hudby. Kromě několika málo solitérů, kteří stojí oběma nohama mimo jakékoliv trendy, škatulky a vytváří vlastní, do té doby neslyšenou hudbu, většina hudebníků bez ostychu vypíše jména kapel, jimiž se inspiruje.

Posledních několik let je čím dál oblíbenější éra avantgardních, kytarově-elektronických proudů zejména konce sedmdesátých a osmdesátých let hlásících se ke hnutí new wave. Nadšení z rozvíjejících se možností a čím dál lepší přístupnosti syntezátorů se promítlo do melodického synthpopu, kde se vědecký přístup ke zvuku mísil s klasickými písničkovými postupy. Oproti tomu post-punk se vůči popu vymezoval černou ironií a sofistikovanými experimenty. Nejintrovertnějším stylem je rozhodně shoegaze, kdy se hudebníci noří hluboko do svých niter a snů skrze transcendentní bránu z kytarového hluku.

Záliba v tehdejších originálních kapelách a objevování zapomenutých, zaprášených EP a magnetofonových kazet v lokálních hudebních obchodech se značně rozšířila. Lahůdky z tehdejší doby se dají nasbírat na několika hudebních blozích z různých koutů světa. Mnoho se toho dá najít na eklektickém a poměrně známém blogu Mutant Sounds, specializovanější jsou ale například blog 7″ from the Underground, který schraňuje zejména italské kapely na sedmi- a dvanáctipalcích a sleduje i současné dění kolem nových kapel. A Viable Commercial nabízí ponejvíce post-punk, minimal synth, synthpop a new wave, včetně řádných popisků a biografií kapel. Cassette tapes se orientuje zejména na new wave a industrial na kazetách, LP i CD.

Kapela si z tehdejších stylů vybírá rozličné prvky, které zapracovává čitelně, a přesto ne křiklavě. Jako příklad může posloužit formace Cold Cave a její neobvyklá hudební minulost, protože její stylové vyústění je více než překvapivé. Wesley Eisold působil v běsnících hardcore kapelách. Dominick Fernow neboli Prurient je noise hudebník pracující s bicími a zesilovačem. Dále tu působila křehká Caralee McElroyová, která hrála s experimentálním, emocionálně vypjatým projektem Xiu-Xiu a byla nahrazena Jennifer Clavinovou z kalifornské punk/noise skupiny Mika Miko. Podle všeho by tak Cold Cave měli vycházet z hardcoru, noisu a punkové avantgardy. Hudba Cold Cave je ale velmi věrným opisem temného synthpopu, ať už je to dáno syrovým zvukem syntezátorů, nebo hlubokým, lehce zechovaným Eisoldovým zpěvem na způsob Depeche Mode.

Co se týče následovníků starého shoegaze, který hráli My Bloody Valentine a zejména Jesus and Mary Chain, ukažme si prstem na mladou texaskou kapelu, která stejně jako Cold Cave produkuje nahrávku za nahrávkou – Ringo Deathstarr. I přes náznak podbízivého populismu v názvu, je jejich hudba výsledkem nadšené adorace stylu výše zmíněných kapel a jejich loňské LP Sparkler jako by vypadlo z roku 1985. Táhlé, rozježené a rezavé kytarové riffy, prodyšný zpěv, kde se také střídá hluboký mužský a éterický ženský hlas, třeštící bicí a skladby o dvou akordech. Tato kapela je svým vzorům vskutku věrná, její hudba je ale efektním východiskem pro ty, kteří sice starý shoegaze mají rádi, ale už mají všechno naposlouchané a rádi by něco dalšího.

Cold-wave, ze které vychází Xeno and Oaklander, se svého času šířila zejména ve Francii a Belgii a reagovala svým názvem jak na studenou válku, tak na z politické situace (íránská politická krize, atomové pokusy) vzniknuvší pocity – netečnost, beznaděj. Narozdíl od kapel jako Ruth nebo Oppenheimer Analysis se dvojice Sean McBride a Liz Wendleboová více podobají melodičtějšímu a tanečnějšímu synthpopu, i když cold-wave připomíná minimálně Lizin jemný zpěv ve francouzštině. Shodou okolností budou v sobotu 23. dubna hrát v pražském klubu Final.

Rob Withem (Fine China) a Ronnie Martin (Joy Electric) ze „zóny pravých mužů“ spolu fungují od roku 2006 jako The Foxglove Hunt a inspirací jsou jim zejména populárnější kapely, které vzešly z new wave podhoubí jako New Order nebo The Human League. Procítěný vokál, bohaté, našlapané aranže, kterým stále kraluje syntezátor a syntetické bicí, se dohromady snoubí v chytlavé songy, které zatím vydali na albu Stop Heartbeat a EP Built My Fortress.

Dalších kapel, které do své tvorby výrazněji zapracovávají prvky těchto stylů, je dlouhá řada. Některé z ní vystupují více, některé méně. Za zmínku stojí například Silk Flowers, The Pains of Being Pure at Heart, Portion Control, hurts nebo Terror Bird. Je ale více než pravděpodobné, že jich bude stále přibývat, protože i respektované hudební magazíny tuto vlnu zaregistrovaly a začaly se na ní podílet, a zejména proto, že avantgardní osmdesátá léta nikdy nezestárnou.

(vyšlo v DR)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s