Současná situace českých festivalů – masové versus progresivní

V Referendu to nějak upravili a osekali, sem hážu původní (logičtější:) verzi.

Creepy Teepee

V České republice máme hudebních festivalů, neboli několik dní za sebou běžící sérii koncertů s pivními a párkovými stánky, bezpočet. Když sledujete programy jednotlivých letních festivalů, často se překrývají československými kapelami, zpěváky a písničkáři, kteří se žánrově pohybují mezi „lety prověřeným“, „pohodovým“ nebo „hospodským“ poprockem a liší se zejména (ne)kvalitou textů a délkou vousů a vlasů.

Lokální festivaly sice dávají prostor místním mladým kapelám a projektům, aby vylezli na světlo z upocených podzemních klubů a garáží, na druhou stranu často ignorují současné dění ve světovém měřítku a line-up kvůli vkusu a rozhledu promotéra, finančním možnostem či osobním neshodám návštěvníkovi něco unikátního nepředvede. Souvisí to nejen s lenivým přístupem, který lapá po prověřeném (ať už se to týká sýru v samoobsluze či kapely, kterou chce ten a onen vidět), ale i s cílením zejména větších festivalů na masové publikum, které není plné muzikologů a hudebních nadšenců, ale konzumentů tuzemských rozhlasových stanic.

Oproti tomu pár větších festivalů jako Rock for People chce propojit masové, u nás známé interprety s novými a kvalitními, čehož nejideálnější formu zatím hledejme v sousedním Slovensku u festivalu Pohoda (pozor, neplést s českou Pohodou, zaměřenou na folk a country). Jenže i ty větší a známější festivaly jsou v programu zastydlé a chlubí se pubertálními výstřelky nebo stadiónovými dinosaury (čímž nemyslím hudební legendy). Člověk se občas s povzdychem ptá sám sebe, proč to organizátoři organizují a promotéři promotérují, když je s tím tolik práce a jestli je to baví, vidět a slyšet každý rok to samé. Samozřejmě, že léta fungující festivaly si budují tradici a jen samotná přítomnost návštěvníka může vyjadřovat určitý postoj („jsem na Trutnově – chci mír a svobodu“), nemělo by se ale zapomínat na to, že přívlastek „hudební“ je stále hlavní důvod, proč se tyto festivaly vůbec konají.

Také tu máme žánrově vymezené festivaly jako Fluff fest, Reggae Ethnic Session nebo Pražské jaro. Ty to mají s dramaturgií jednodušší a publikum a částečně i návštěvnost zaručenou, většinou tím i podporují určitou komunitu kolem onoho konkrétního stylu. Kvůli žánrové omezenosti mají ale mnohem užší množinu výběru umělců a zároveň je orientace na jeden hudební styl dnes, v době fúzí všeho se vším, zpátečnickým postojem. I tak se ale alespoň na některých objevují originální a progresivní umělci, i když v měřítkách naší republiky pevně zasazení v undergroundu.

O „hudebních“ festivalech orientovaných například na dobročinné účely, kde hraje několik kamarádů organizátora za cesťák, nebo pětice bubeníků uspořádá workshop hry na djembe, se ani nemá cenu z hudebního hlediska obšírněji rozepisovat. Stejně tak je to s festivaly, kde hudba tvoří doprovodný program, jako na Febiofestu. Každý rok nějaký nový festival vznikne na úkor jiného, ale těch, které skutečně přinášejí malá i velká, zajímavá jména, která bublají v současném světě nezávislé a originální hudby, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Je to trochu běh hlavou proti zdi, festivaly bývají prodělečné a zpětná vazba je stále od většiny vlažná. Ale díky bohu za ně.

Průběžný pražský Stimul během celého roku organizuje koncerty čím dál honosnějších jmen. Vznikl v roce 2005 spojením časopisů HIS VOICE a UNI, od roku 2007 ho organizuje kulturní dvoutýdeník A2 ve spolupráci s Divadlem Archa, které se mu stalo domácím prostorem. Zaměřuje se zejména na současné podoby progresivní elektronické hudby, noise a improvizaci napříč žánry a množství interpretů, které uvedl, vystoupilo v České republice poprvé.

Například The Bug vystoupil v době, kdy byl u nás dubstep na vzestupu (a ve světě už skoro ohraný), Animal Collective přijeli poprvé a po vydání klíčového alba, zahráli přední představitelé noiseových odnoží Pan Sonic nebo Merzbow, star americké alternativy Diamonda Galás, elektrošílenec v ženském těle Peaches a poslední hudební večer, který zatím proběhl, se zde poprvé u nás vrhla na rapovou věc čtveřice Antipop Consortium, která patří k tomu nejoriginálnějšímu, co dnes hip hop přináší. Letos se můžeme ještě těšit například na pionýra agresivního breakcore Venetian Snares, nebo držitele Grammy a pojem alternativního rocku posledních dvou dekád Wilco.

Dalším pražským festivalem, který láká na svůj svěží line-up i na další formy umění, je Sperm. Za festivalem stojí promotér Michal Brenner, který během celého roku pořádá hudební večery s názvem Bohemian Like You, zaměřené na zdejší i zahraniční novou kytarovou i elektronickou hudbu. První ročník proběhl v roce 2006, po loňské absenci se letos vrací a bude kromě hudebníků obohacen o filmy, live-acty, umělecké workshopy i výstavu audiovizuálních děl současných českých umělců mladé generace. Letos se také přesune do industriálního prostoru Meet Factory, ve kterém díky jeho rozloze a členění bude možné oddělit jednotlivé umělecké bloky.

Mezi největší dosavadní jména určitě patří Jamie Lidell, který vystoupil hned první ročník, stejně jako indierocková kapela The Notwist. Dále můžeme jmenovat německou dvojici Mouse on Mars, IDM producenta Clarka z vydavatelství Warp, multižánrovou elektronickou partu z Berlína Modeselektor nebo celou stage věnovanou 8-bitu. Letos proběhne koncem dubna a s sebou přinese elektrošílence a psychedelického baviče Dana Deacona, který pro srovnání letos hrál i na festivalu Transmediale v Berlíně; dál klidnou kytarovku Why? nebo německého producenta Pantha du Prince, který prorazil zejména loňským albem Black Noise. Pro milovníky hudby jedna z událostí roku.

Brněnská odpověď na Stimul a Sperm je festival neobvyklé hudby a filmu New New!, který se od roku 2005 orientuje na hledání nových, ve světě etablovaných umělců a hudebníků, které ukazuje zvědavému publiku. Organizátorem je Prokop Holoubek, člen kapely MIDI LIDI a promotér (například hudebně spřízněné akce Itch My Hahaha). Na filmové část v minulosti spolupracoval například Cinepur, víceméně filmy vybírá Filip Cenek z kolektivu Fiume.

Na prvním ročníku vystoupili nejen polský obskurní elektronic Deuce, ale i tehdy dva- a třináctileté duo Tucan (dnes Pjoni a Ink Midget), které se ve slovenském hudebním undergroundu uchytilo a kvete. Za pětiletou existenci se na New New! objevili mimo jiné německý oblíbenec Bjork Namosh, milovník samplů Murcof z Mexika, bývalý člen legendární kapely Siouxie and the Banshees Steven Severin nebo audiovizuální umělkyně People Like Us. I tak si ale hlavně zakládá na pracném nacházení a odkrývání současných i legendárních, okrajových a undergroundových interpretů.

Loni také proběhl v rámci uměleckého festivalu GASK v Kutné hoře první ročník Creepy Teepee, za jehož dramaturgií stojí AM180 Collective neboli sourozenci- výtvarníci Jakub a Anežka Hoškovi (také Indie Twins DJs) se Štěpánem Bolfem. Tato trojice kurátorsky zaštiťuje galerii AM180, pořádá promítání filmů a zejména koncerty nové alternativní, zejména kytarové hudby, nejčastěji v pražském prostoru 007 na Strahově.

Na Creepy Teepee se objevila jména jako HEALTH – v současnosti jedna z nejlepších kapel, originálně propojujících noise a popovou taneční hudbu, písničkový multiinstrumentalista Final Fantasy aneb Owen Pallet, kanadští hardcoreoví veteráni Fucked Up se svojí koncertní „lekcí do života“ nebo americká dvojice Handsome Furs, jejíž mužská polovina působí i v indie rockových Wolf Parade. Letošní line-up ani datum ještě nejsou zveřejněné, doporučuji si ale vyhradit čas na výlet do Kutné Hory začátkem srpna.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s