Lick My Black Lips, Blank Dogs, Crocodiles and especially Girls

Crocodiles

Psala jsem o slečnách, které ukážou fakáče kvalitě zvuku a abych byla korektní, pány to taky neminulo. Aby ano, když jsem nekteré zažila na vlastní kůži, Black Lips vypila v backstagi, co se dalo a cpala se jim na pódium a na Crocodiles si nechala ničit sluch tím šíleně starým behringerem, co určoval rytmus. Pokud byste měl nekdo v úmyslu přitáhnout poblíž Girls, slibuju, že budu hodná a upeču jim muffinky.

Způsob zabíjení nudy a té spousty volného času, která se dnešním teenagerům naskýtá, řeší u nás a v Americe možná trochu odlišným způsobem, všem nevycválaným výrostkům jde ale v podstatě o to samé – nenechat se moc zatěžovat školou, nezdržovat se moc často doma, levně se opít a pokud možno zkouřit a sem tam provést pro trochu adrenalinu nějakou výtržnost, jako vykradení automatu na kolu nebo nabourání mámina auta. Jestli se v tom nepoznáváte, tak máte možná spokojený život a zaměstnání s titulem. Black Lips to však mají jinak.

Vznikli ještě na střední škole, když Cole Alexander s Jaredem Swilleyem odešli z The Renegades a kytarista Ben Eberbaugh zase z Reruns. Bubeník Joe Bradley se k nim přidal záhy. Premianti to nebyli a když došlo k slavnému incidentu na Kolumbijské univerzitě, byli prohlášeni za podrývače morálky a vyhozeni ze školy.

Svou první desku nahráli brzy na to, roku 2002, ve vlastním vydavatelství Die Slaughterhaus Records. Ještě při nahrávání raného materiálu tragicky zemřel Eberbaugh, kterému později věnovali několik písní. První dlouhohrající album Black Lips! vyšlo o rok později. Následovalo We Did Not Know the Forest Spirit Made the Flowers Grow. Po poslední personální změně přešli k Vice Records, čímž měli o tu správnou reklamu postaráno a další deska z února Los Valientes del Mundo Nuevo se zčásti nahrávala i v mexickém baru.

Ještě téhož roku vydali Good Bad Not Evil, začali se objevovat v televizi a taky si zahráli ve filmu Let It Be. Jedna jejich skladba měla zaznít i v reklamě na Tesco, kdyby nebyla vulgární. Po turné v Indii, kterou opustili rychle kvůli tomu, že místním vadily jejich homosexuální výstřelky na pódiu (zvracení, obnažování hýždí a zapalování kytar asi nikoli), začali nahrávat a v únoru 2009 jim vyšlo zatím poslední album 200 Million Thousand. Hudebně je to zábavná, drsná a velice americká kapela. Slyšíte z ní záškoláctví strávené v garáži na zkouškách kapely, country vlivy jako podvědomý odkaz na staré kovboje a poflakování po atlantských ulicích s fast foody a plechovkami piva.

Další kapelou, klidnější a méně lo-fi, jsou Crocodiles. Pocházejí ze San Diega, města napůl cesty do mexické Tijuany a napůl cesty do živoucího Los Angeles. Z neutuchajícího slunečního světla se jim dělá špatně a o San Diegu prohlašují, že se tam dá jen pomalu umřít. Proto jejich skladby obsahují jistou frustraci co se týče textů a asi proto taky nesundají z hlavy svoje Ray Bany.

Nad hlavou vám létají vojenská letadla a vám se chce dnes v noci někoho zabít. Asi tak zní jejich hudba. Proto se Charles Rowell a Brandon Welchez dali dohromady – sdíleli stejné frustrace. Každý sice již hrál v několika kapelách, ale až s Crocodiles se našli a od poloviny roku 2008 hrají jen spolu. Urychleně vydali první vinyl a vůbec dělali všechno proto, aby mohli co nejrychleji zmizet na nějaké turné po Státech. Po něm přes zimu nahráli dlouhohrající album s trefným názvem Summer of Hate, které vyšlo v dubnu loňského roku.

Jejich hudbu popisuje domácí label Fat Possum jako temnou stranu kalifornského slunce. Líný vokál, bicí z letitého behringera a neohrabaná kytara. Je to mix (či spíše vykrádání) Jesus And Mary Chain, krautrockových kapel, retrozvuku Phila Spectora a dalších vlivů, které jsou teď tolik v módě. Jejich skepse a propagovaná temnota mi přijde poněkud přehnaná, možná je to tím, že jsem si album užila v prosluněném létě a fungovalo také. Každopádně vzhledem k tomu, že se v rámci svých vysněných koncertních šňůr dostali i do Prahy, jim to zatím i přes mladou existenci vychází.

Blank Dogs

Další jedinec a milovník jak lo-fi, tak osmdesátých let, je Mike Sniper alias Blank Dogs. Co se týče jeho předchozí aktivity, byl součástí kapely DC Snipers. Teď to zkouší sám a z rodného Brooklynu cestuje po Americe. První vinyl The First Two Weeks mu vyšel roku 2007. V roce 2008 vydává debutové LP On Two Sides na CD, vinylu i kazetě. Poté, co chutě vydával další, mu vyšlo loni dvojité LP Under and Under ve vydavatelství In the Red, na kterém se objevili i Crystal Stilts a Vivian Girls.

Blank Dogs se často inspiruje post-punkem. Čpí z něj Joy Division a staré syntezátorové vyhrávky a starý zvuk je věrohodný nejen stylem, ale i svou pošramoceností. Sice bývá taky nařknut z naprosté neoriginality, vykrádání starých hudebních ideálů, ale podle mě to nevadí – když má někdo tento styl rád a diskografie kapel už naposlouchané, je dobře, že vychází stále nové skladby a člověk nemusí do klubu chodit na Joy Division revival.

Ještě jednou kapelou, která se loni vyhoupla nahoru (také zásluhou Pitchforku), jsou Girls, pozoruhodná čtveřice ze San Franciska. Přestože u zrodu kapely byla i Liza Thorn, dnes ji tvoří Christopher Owens, Chet „JR“ White, John Anderson a Garett Godard. Frontman Owens je mimochodem také členem sekty The Family International (dříve Children of God), která vznikla na konci šedesátých let a slučuje Ježíšovo hnutí s hippies.

Prý velmi ovlivnila Owenovo dětství, kdy nemohl poslouchat mnoho hudby, takže o to víc si jí všímal ve filmech, kde odposlouchával Queen a Guns and Roses. S těmi mají Girls možná společné barvitější struktury skladeb než výše jmenované projekty, jinak se ale mnohem více podobají například Beach Boys nebo Buddy Hollymu.

Víc vypovídá fakt, že Owen hrál v kapele Holy Shit spolu s lo-fi mágem Arielem Pinkem. Už nahráli pět singlů a jedno album s názvem Album z loňského roku vydané na True Panther Sounds. Koncem února jim začíná velké evropské turné, které Českou republiku, kdo by to byl řekl, bohužel mine. Každopádně je na Girls sympatické, kolik mají poloh a že si klidně zahrají i skladbu ve stylu dřevního rock´n´rollu, stejně jako pomalou skladbičku, která má melodii jako k dokumentu o výrobě umakartu. A oboje zní dobře.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s